Jak to bylo se Staroměstským orlojem

Kdo by neznal pověst o neradostném údělu mistra Hanuše, tvůrce pražského orloje. Konšelé ho ze strachu, aby stejně úchvatné dílo nestvořil jinde, nechali oslepit. Za odplatu stroj zastavil a Praha přišla o svou chloubu – sto let ji nikdo nedokázal opravit. Byl však mistr Hanuš skutečně otcem slavné památky na Staroměstském náměstí, vzdálené jen pár kroků od hotelu Rott?

Další verze příběhu říká, že mistr prorokoval velkou válku ve chvíli, kdy se orloj opět rozběhne. Roku 1866 proběhla jedna z jeho velkých oprav a na našem území zuřila prusko-rakouská válka… Všechno to ovšem bylo trochu jinak.

Orloj jedinečný, nikoliv jediný

I přes snahu pražských konšelů najdete po světě několik replik orloje – který ostatně sám našel inspiraci v astrariu z italské Padovy od Giovanni de Dondi (1364). Model radnice s orlojem najdete v bruselském parku miniatur Mini-Europe, věrné napodobeniny stojí i v Tokiu nebo Soulu. Zřejmý podnět si z něj vzaly též moderní orloje v Kryštofově Údolí a slovenské Staré Bystrici.

K žádnému z nich však každoročně nepřichází 27 českých pánů, popravených na Staroměstském náměstí 21. června 1621 za účast v protihabsburském povstání. Tiše pozorují slavné horologium a jakákoliv nepatrná odchylka v jeho chodu je znamením, že v zemích českých se blíží těžké časy.

Tolik alespoň říká legenda. Vraťme se však k mistru Hanušovi. Ve skutečnosti se jmenoval Jan Růže a hodinový stroj pouze upravil roku 1490. Za jeho tvůrce musíme považovat hodináře Mikuláše z Kadaně a astronoma Jana Šindela, neboť první doklad o existenci orloje máme z 9. října 1410. Ještě v průběhu 15. století byla doplněna sochařská výzdoba.

Démon ukrytý v orloji

Zdá se to neuvěřitelné, ale o tři sta let později se proslulé astronomické hodiny na věži Staroměstské radnice dostaly do tak dezolátního stavu, že jim hrozil prodej do starého železa. K jejich renesanci výrazně přispěl vlastenec Antonín Strnad a během generální opravy roku 1866 se rozšířily o sošku kokrhajícího kohouta.

Slavný malíř Josef Mánes tehdy nakreslil i novou kalendářní desku se symboly zvěrokruhu, měsíců a se znakem Starého Města pražského. Zajímavé je, že nedlouho poté duševně ochořel a doslova zešílel – po nocích se prý po Staroměstském orloji toulal se svící v ruce.

Že by přeci jenom bylo něco pravdivého na historkách o tom, že do orloje se nemá zasahovat? Řada křesťanských učenců se mu dokonce obloukem vyhýbala, neboť jeho pravým účelem není prý ukazovat čas, nýbrž ovládat lidské duše. Toto ďáblovo oko údajně žije z energie návštěvníků, kteří užasle zírají na jeho velkolepou podívanou…

Poznejte během ubytování v Praze zázraky pražského orloje

Mají proč, orloj je nejen z historického hlediska unikátní. Astronomický ciferník ukazuje polohu Slunce i Měsíce, rozmanité časy a jiné údaje. Kalendářní deska zobrazuje aktuální datum a křesťanské svátky. Ve dvou oknech pochoduje tucet apoštolů a sochy na okrajích symbolizují hříchy a vzdělání.

Nejvděčnější z nich je kostlivec. Jednou má oznámit těžké časy pro národ český. Zabránit mu v tom může jen hoch narozený o novoroční noci, který od prvního kývnutí smrtky přeběhne od Týnského chrámu celé Staroměstské náměstí před závěrečným úderem hodin.

A podobně povzbudivě vyznívá i legenda o vrabci, který rozevřenými čelistmi kostlivce proletěl do vězení v radniční věži, v níž právě dlel odbojný rytíř odsouzený k smrti. Teprve při dalším odbíjení hodin se mu podařilo znovu rozevřenou čelistí vylétnout na svobodu. Odsouzenec to pochopil jako boží znamení a skutečně brzy na to byl zásluhou ukončení bojů propuštěn.

0

Registration

Forgotten Password?