Pražské Staroměstské náměstí – tlukoucí srdce města

Oficiální i každodenní historie města a jeho hlavního náměstí

Staroměstské náměstí je bezesporu jedním z nejdůležitějších svědků pražské historie. Vedle mnoha dějinotvorných událostí, které se zde odehrály, zažilo a zažívá také nespočet každodenních, obyčejných a snad i nevýznamných dějů, utvářejících dlouhou historii Prahy a jejích obyvatel. Nebylo vždy oním reprezentativním centrem města, jak ho známe dnes. Právě naopak: vzniklo spontánně jako trh na místě, které se pro ten účel zdálo nejvhodnější, a od svých počátků mělo mnoho různých funkcí i podob. Některé z nich bychom si dnes jen těžko dokázali představit. 

Současní historici se shodují na tom, že vznik Staroměstského náměstí je pravděpodobně mnohem pozdější, než se až donedávna předpokládalo. První obrysy náměstí pocházejí z poslední třetiny – možná, že dokonce čtvrtiny- jedenáctého století.  A po mnoho desetiletí, snad i století, mělo náměstí pouze lokální význam – nenacházíme o něm zmínky v dobových textech, nefiguruje – na rozdíl od mnoha jiných staveb a míst – ani na žádném historickém vyobrazení města. První zpodobení Staroměstského náměstí pochází až z roku 1562 – najdete jej v takzvaném Vratislavském prospektu, rytině, která poměrně detailně popisovala Prahu od Pohořelce až po Vyšehradský kopec. Mimochodem, jméno Velké náměstí, zdůrazňující jeho důležitost, dostalo až v roce 1895. 

Dávno ztracené podoby 

Historie Staroměstského náměstí by paradoxně šla nejlépe popsat prostřednictvím staveb, které tu už dávno nestojí a jejichž zbytky jsou před zraky návštěvníků vesměs ukryty pod zemí. Pojďme se za pomoci těchto dávných svědků, schovaných ve sklepních prostorách, případně pod dlažbou náměstí a okolních ulic, vydat alespoň za kouskem oné dlouhé historie…

Raně středověcí prodavači nabízeli své zboží přímo z ulice (stejně jako to vidíme dnes v Indii a podobných zemích). Roztáhli kus plátna nebo jiné textilie a kupující se museli shýbat, aby si zboží vybrali. Dalším vývojovým článkem byly dřevěné stánky, nazývané “kotce”. Každý řemeslný cech měl určenu část náměstí a tam mohli jeho příslušníci prodávat své zboží: na rohu dnešní Pařížské ulice byli prodavači drůbeže, pod dnešní Staroměstskou radnicí se prodávalo maso a kožešiny a podobným způsobem bylo náměstí rozděleno na mnoho úseků – prodejních míst. Pravděpodobně již od roku 1211 figuruje v záznamech také osoba odpovědná za správu trhu. Tento správce vybíral poplatky za pronájem stánku či prodejního místa, a dohlížel na čistotu a bezpečnost tržiště.

Tak, jak rostla důležitost trhu, začal být obestavován domy – nejprve samostatně stojícími. Jednalo se o románské domy věžového typu – úkolem takového  domu bylo chránit svého vlastníka i s rodinou a sloužícími v podstatě na principu středověkého hradu a jeho hlavní obranné věže – donjonu. Systematičtější zástavba začala vznikat až ve 13.století – poté, co Václav I.  nechal mezi lety 1231 až 1240 postavit městské hradby. 

Církevní stavby – střediska událostí nejen náboženských 

Během raného středověku, hluboce zakořeněného v křesťanském vědomí, se věnovalo nezměrné úsilí výstavbě církevních budov – zejména kostelů. Krátce po vzniku zdejšího tržiště byl také postaven kostel. Byl zasvěcen Panně Marii a první zmínka o něm se datuje do roku 1132. S dalším vývojem této ryze obchodní čtvrti, souvisí i zanedlouho postavený druhý církevní stánek – kostel sv. Mikuláše, patrona obchodníků, umístěný na protilehlou stranu trhu. Jako pravděpodobně první větší stavba v širokém okolí sloužil k mnoha veřejným a často překvapivým účelům – scházely se v něm k jednání první městské rady, sloužil jako soudní budova i místo pro obchodní jednání.

Podoba těchto dvou prvních církevních budov bohužel není známa. Oba kostely byly bourány a znovu budovány tak, aby vyhovovaly stylu a úzu dalších staletí a také narůstajícímu počtu obyvatel Starého města pražského.

Také potřeby rozšiřující se městské osady začaly být komplexnější a bylo tak nutno zřídit fungující úřad – radnici. Ta byla kodifikována roku 1338. Pro její účely zakoupilo město rohový dům, na jehož místě dnes stojí hlavní radniční budova s orlojem. Jmenoval se podle svého majitele Dům Woflina od kamene. Po jeho koupi se začalo se stavebními úpravami a se stavbou věže – ta byla dokončena v roce 1364 a dochovala se dodnes v jen málo změněné podobě. Stejně je tomu i s kaplí, záhy vybudovanou a dodnes dochovanou. Kvůli narůstajícím požadavkům města a úřednického aparátu byly postupně skupovány další domy směrem k Malému náměstí – až do rozsahu a podoby, ve kterých známe Staroměstskou radnici dnes. 

Stavby známé jenom z obrázků 

Další slavnou a dávno zaniklou stavbou náměstí byla Krocínova kašna. Stávala od roku 1591 na východní straně náměstí a byla jasným důkazem dostatku vody v těchto místech – uprostřed trhu bylo zřejmě od jeho prvopočátku několik studní a později kašen. 

Krocínova kašna byla soukromým projektem a protože se o ní město nestaralo, jsou v městských archivech záznamy o opakovaných stížnostech na protékání vody, na kaluže a jezírka, které se kolem ní tvořily. Uprostřed 19. století už zřejmě vodu neudržela téměř vůbec, a připomínala spíš vodotrysk. Jelikož se nenašel nikdo ochotný věnovat peníze na její opravu, byla v roce 1862 zbořena. 

Mariánský sloup- příběh symbolů v životě Prahy

Historie zboření a opětovného postavení Mariánského sloupu je poměrně známým a zajímavým příběhem. Původní sloup byl v roce 1650 postaven habsburským panovníkem Ferdinandem III. jako výraz vděčnosti za fakt, že koncem třicetileté války švédská vojska nedobyla a nevyplenila Staré město pražské. Díky obětavému úsilí obránců z řad občanů nepronikla přes staroměstské hradby. Sloup a zejména gotický deskový obraz Panny Marie  Rynecké se staly brzy místem četných poutí a shromáždění.  Krátce po vzniku nové nezávislé Československé republiky, 3. listopadu 1918, byl sloup spontánně zbořen coby symbol odcházející monarchie. Skupina hasičů ze Žižkova je strhla a zničila, neboť se podle svých pozdějších slov domnívala, že tak zněl rozkaz nových státních představitelů. Nikdo nikdy ovšem žádný takový rozkaz nevydal… Pozůstatky původního sloupu můžeme dnes nalézt v Lapidáriu Národního muzea. 

Snahy o obnovení sloupu se objevily už krátce po oné smutné události, trvalo ale více než 100 let, než se sloup objevil na náměstí znovu. Mnohaletá kontroverze mezi zastánci sloupu coby hodnotného uměleckého díla a jeho odpůrci, považujícími jej za symbol Habsburků – utlačitelů českých zemí, byla ukončena v létě roku 2020 vztyčením kopie původního sloupu na stejném místě, kde kdysi stával onen původní. 

Jeho přítomnost bezesporu změnila atmosféru náměstí, produchovněla ho a přinesla do něj dnes oceňované prvky barokního sochařství. Pravdou je, že nový sloup docela změnil zdejší atmosféru a přidal jí trochu duchovních rozměrů. Ostatně, posuďte jeho účinky sami… 

Pod nohama návštěvníků…

I samotný povrch náměstí zaznamenal v průběhu dějin mnoho proměn. Udusaná hlína byla časem vystřídána štěrkem a posléze, pravděpodobně v období vrcholného středověku, kamennou dlažbou. 

Nacisté si náměstí vybrali pro své četné vojenské přehlídky a pochody, a nechali tu z dlažebních kostek tmavé barvy vytvořit obrovské písmeno V jako vítězství.

Dnes najdete na zemi desky vyznačující tzv. Pražský poledník, a jste-li dostatečně pozorní, také malé tmavé křížky symbolizující 27 českých pánů popravených před radnicí v roce 1621. 

Blízké okolí náměstí

Mnoho románských sklepů a vnitřních prostor, které dokládají historii náměstí, je bohužel zavřeno, ale existuje pár míst, kde je možno spatřit pozůstatky původních budov, které tu stály. Jednou z nich je například sál Vincent hotelu Rott. Kamenné románské zdi byly postaveny pravděpodobně podle francouzského vzoru, a dokládají přítomnost osady  francouzských kupců v těchto místech. 

Až příště budete stát na Staroměstském náměstí, zkuste si  představit ony početné generace lidí, kteří tu žili, obchodovali, milovali, ctili boha a hleděli s vírou v budoucnost… 

Tak jako i my všichni dnes…

Autorka článku a ředitelka hotelu v jednom má dlouholeté zkušenosti se psaním textů, pracovala jako externí přispěvatelka různých deníků a dalších periodik všeho druhu. Po několik let se také živila jako průvodce Prahou, a její příspěvky jsou tak vhledem člověka, který se v Praze nejen narodil, ale bezpočtukrát také prošel křížem krážem jejími ulicemi, pročetl stovky stránek nejrůznějších pragensií, a usiluje po leta přispívat k dobrému jménu Prahy ze svého nynějšího působiště. Snad s úspěchem…

0

Registration

Forgotten Password?