Židovské město pražské – Josefov

Výprava do historie ghetta, i za jeho slavnými rodáky Rabbi Löwem a Franzem Kafkou.

Historická podoba Židovského města

Pojďte s námi na procházku jednou z nejtajemnějších částí Prahy. Stejně jako každé středověké město měla i Praha své ghetto, Židovskou čtvrť s obyvateli segregovanými od křesťanské většiny. Kolem druhé poloviny 16. století byla pražská židovská komunita největší v Evropě. Podobu Židovského města z 1.poloviny 19.století můžeme vidět už jenom na Langweilově modelu Prahy (Muzeum hlavního města Prahy – Na Poříčí 52). Tento jedinečný lepenkový model Prahy 20. a 30.let 19. století je dnes jediným svědectvím o podobě mnoha částí města před asanačními pracemi, které proběhly v posledním desetiletí 19.století a zcela změnily tvář několika čtvrtí. Všechna civilní zástavba židovského města byla srovnána se zemí, zachovalo se jen šest modliteben (sedmá je na Novém Městě), radnice, socha Mojžíše od Františka Bílka a Starý židovský hřbitov. 

Stavební vývoj starého židovského města až do konce minulého století byl skutečným obrazem dějin této čtvrti. Půdorys zůstal až do asanace prakticky původní, protože Židé programově lpěli na svých zvyklostech. Nejnápadnějším znakem půdorysu ghetta do 19. století byly jeho dvě oddělené části, které se nikdy nespojily. 

Židovské obyvatelstvo

Židovští obchodníci k nám přicházeli již v prvních staletích křesťanského letopočtu a usazovali se na místech pro obchod zvlášť důležitých. Židé v 11. a 12. století měli stejné postavení jako ostatní cizí kupci a byli s nimi rovnoprávní. Do Čech se dostávali Židé nejvíce ze dvou směrů: od východu a od západu. Původní vrstva židovského obyvatelstva se stáhla do míst okolo Staré školy – Španělské synagogy. Ze západu přišli Židé společně s německými kolonisty o něco později a usadili se okolo Staronové synagogy, kterou si postavili. 

Židovské obyvatelstvo, rozptýlené po celém světe, si zachovalo svébytnost tím, že si již v antice vybudovalo vlastní systém samosprávy a náboženství, které spolu úzce souvisely. Samospráva a bohoslužba se soustředila v židovských školách (synagogách).

Stavební památky Josefova

Nejstarším dochovaným židovským modlitebním domem ve střední Evropě je Staronová synagoga, raně gotická budova se dvěma uličkami. Její bohatá sochařská výzdoba předurčuje naturalismus vrcholné gotiky.

V těsné blízkosti Staronové synagogy je židovská radnice. Byla postavena na konci 16. století a pak barokně přestavěna kolem roku 1760. Na její zadní straně je bývalá Vysoká synagoga z druhé poloviny 16. století. V Široké ulici, kdysi hlavní ulici ghetta, je goticko-renesanční Pinkasova synagoga, postavená na okraji židovského hřbitova ve druhé polovině 15. století. Dnes je v budově památník židovským obětem druhé světové války. V ulici „U Starého hřbitova“ je Klausova synagoga, dokončená v roce 1680 a později upravená v moderním stylu. Nyní zde sídlí etnografické oddělení Státního židovského muzea s jedinečným inventářem. Nedaleko je bývalá márnice v novorománském slohu, zde je instalována další část muzea ukazující historii stavby pražského ghetta. Klausova synagoga a márnice sousedí s židovským hřbitovem, který byl poprvé získán jako pohřebiště v první polovině 15. století. Hřbitov je jednou z nejvýznamnější částí židovské čtvrti. Pohřby se zde konaly až do roku 1787 a přežila řada zajímavých náhrobků od 15. do 18. století, téměř všechny s hebrejskými nápisy.

Rabín a jeho Golem

Na jedné z památek, renesanční hrobce, je nápis naznačující, že zde leží pohřben rabín Yehuda Löw. Byl známý svým přátelstvím se slavným astronomem Tychonem Brahem a často ho přijímal císař Rudolf II., což bylo v té době pro Žida vzácnou ctí.

O rabínovi se vypráví mnoho podivných příběhů, nejtajemnější ze všech je legenda o tom, jak stvořil umělou bytost, Golema, který mu sloužil. Byl vyroben z hlíny a rabín ho přivedl k životu vložením šému, tabulky se jménem božím, do jeho úst. Golem rabínovi sloužil dlouhou dobu a na rozdíl od svých lidských protějšků nepotřeboval ani jídlo, ani odpočinek. Jen ve dnech šábesu nesměl rabín zapomenout na to, aby Golema znehybnil, neboť veškeré bytosti musí v tento den odpočívat.  Jednoho pátečního večera však rabín na Golema zapomněl a když se modlil, lidé k němu přiběhli v panice s tím, že Golem bez jasných příkazů ničí vše, co mu stojí v cestě. Všichni se v hrůze rozutekli, ale Rabbi Löw šel domů, nebojácně vytáhl Golemovi šém, načež Golem spadl na zem. Rabín se vrátil ke svým modlitbám, ale Golema už nikdy nepřivedl k životu. Muž z hlíny byl odvezen do podkroví synagogy, kde se proměnil v prach.

Zrovnoprávnění židů a konec Ghetta

Židé se stali plnoprávnými občany v Rakousko-Uhersku až roku 1849, v souvislosti s rozsáhlými změnami, ke kterým se odhodlal nově nastoupivší panovník František Josef I. Tehdy se započal postupný konec Ghetta, movitější židé se začali stěhovat za jeho hranice či mimo hranice země, někteří odcházeli za vidinou lepšího života až do Ameriky. Odrazem tohoto procesu byl i román Franze Kafky Amerika…

Franz Kafka

Deska s bystou Franze Kafky na rohu Maislovy ulice vedle chrámu svatého Mikuláše neoznačuje dům, ve kterém se Kafka narodil, ale jen místo narození. Původní budova (bývalý benediktinský klášter), v jehož 1. poschodí se Kafka roku 1883 narodil, byla na konci století stržena. Zachoval se jen portál, který byl do nové budovy osazen. Od roku 1885 se rodina různě stěhovala. Dětství prožíval Franz v Domě U Minuty v letech 1889-1896. Otec byl majitelem galanterie, původně v Domě U Minuty, pak přenesené z Celetné ulice do paláce Golz-Kinských, kde bylo zároveň německé gymnázium, které Kafka absolvoval. Na gymnáziu se vyučovala i čeština, o kterou Kafka jevil velký zájem. Po maturitě začal roku 1901 studovat, na přání otce a proti své vůli, právnickou fakultu německé větve Karlovy univerzity. Jeho hlavním zájmem byla literatura, ale nedařilo se mu finančně se osamostatnit. Život  Franze Kafky jakoby byl neustálým bojem s materiálně zaměřeným, úspěšným a fyzicky zdatným otcem. Odtud plynul Kafkův komplex fyzický i psychický. Od roku 1908 pracoval na půl úvazku jako úředník v Dělnické úrazové pojišťovně (Na Poříčí 7). Roku 1912 napsal díla Proměna, Topič (za něž dostal roku 1915 první literární cenu). V roce 1915 vzniká jeho metaforický román Proces (byl vydán Maxem brodem až v roce 1925)  v roce 1922 Zámek.

V té době se stěhoval po Praze velmi často, tu bydlel na Malé straně, tu dokonce ve Zlaté uličce či v Schönbornském paláci, kde dnes sídlí velvyslanectví USA – všude hledal klid a inspiraci, a pravděpodobně i vlastní samostatnost. Roku 1917 u něj byla zjištěna tuberkulóza, posledních 7 let života střídal sanatoria s pobytem v rodině. Kafka je pohřben na Vinohradském židovském hřbitově, spolu se svými rodiči, kteří ho o několik let přežili. Ze svých léčebných pobytů psal jim i sestrám dopisy, které byly vydány pod názvem Dopisy rodičům z let 1922-24. Na jeho hrobě je umístěna deska se jmény jeho tří sester, které se svými rodinami zahynuly v koncentračních táborech druhé světové války. 

I Kafka se zabýval historií starého židovského města: „stále v nás žijí temné kouty, tajemné uličky, slepá okna, špinavé dvory, hlučné hospody a pokoutní krčmy. Chodíme širokými ulicemi nového města, ale naše kroky a pohledy jsou nejisté.“ 

Po asanaci zbyl v židovské populaci stesk po historické paměti i podobě Židovského města/ghetta. Roku 1850 bylo původní samostatné město přičleněno k ostatní Praze a dostalo se mu jména Josefov na paměť Josefa II., který židovské obyvatelstvo částečně zrovnoprávnil.

Dnešní hranice původní židovské osady tvoří ulice Pařížská a Platnéřská, a z hotelu Rott se doprostřed tohoto místa plného historie dostanete pouhými pár kroky…